Statutární město Jihlava leží v okrese Jihlava, na Českomoravské vrchovině v Kraji Vysočina, na česko-moravské zemské hranici,
místy tvořené řekou Jihlavou. Žije tu 50 000 lidí a od roku 1982 je vyhlášeno městskou památkovou rezervací.
Město má název Jihlava podle kupecké osady u kostela svatého Jana, která ležela poblíž brodu před řekou stejného jména. Řeku jako Igulaha - ježový potok, zřejmě pojmenovali Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, nebo název vznikl ze slovanských jazyků ze slova jehla označujícího ostré kamení v říčním korytě.
Už od roku 1249 se tu razily mince. V roce 1270 vzniklo za Přemysla Otakara II. Vnitřní Město s náměstím i opevnění s parkánem a příkopem. V roce 1272 udělil král k těžbě stříbra svolení k prospektorské činnosti inter Yglauiam et Vst.
Za husitských válek obléhání pevnost odolala. V roce 1436 byla na náměstí vyhlášena Basilejská kompaktáta. Za vlády Jiřího z Poděbrad tu zuřily boje katolíků proti husitům. V 16. století došlo k renesanční rekonstrukci. Po roce 1522 se prosadilo luteránství, vzkvétal obchod, řemesla, soukenictví a těžba stříbra.